musieć
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
polština[editovat]
výslovnost[editovat]
sloveso[editovat]
- nedokonavé
- modální
časování[editovat]
- oznamovací způsob
| Přítomný čas | ||
|---|---|---|
| Osoba | Singulár | Plurál |
| 1. | muszę | musimy |
| 2. | musisz | musicie |
| 3. | musi | muszą |
| Minulý čas | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Osoba | Singulár | Plurál | ||||
| mužský | ženský | střední | mužský osobní | ženský | střední | |
| 1. | musiałem | musiałam | musiałom | musieliśmy | musiałyśmy | |
| 2. | musiałeś | musiałaś | musiałoś | musieliście | musiałyście | |
| 3. | musiał | musiała | musiało | musieli | musiały | |
význam[editovat]
- muset
- Muszę iść. – Musím už jít.
- Musicie zabrać ze sobą zapasy na drogę, inaczej będziecie głodni. – Musíte si s sebou vzít zásoby na cestu, jinak budete mít hlad.[1]
synonyma[editovat]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ převzato z polského Wikisłowniku