námořníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [naːmɔr̝ɲiːkuːf]

dělení

• ná-moř-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména námořník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	námořníkův	námořníkův	námořníkova	námořníkovo	námořníkovi	námořníkovy	námořníkovy	námořníkova
genitiv	námořníkova	námořníkova	námořníkovy	námořníkova	námořníkových	námořníkových	námořníkových	námořníkových
dativ	námořníkovu	námořníkovu	námořníkově	námořníkovu	námořníkovým	námořníkovým	námořníkovým	námořníkovým
akuzativ	námořníkova	námořníkův	námořníkovu	námořníkovo	námořníkovy	námořníkovy	námořníkovy	námořníkova
vokativ	námořníkův	námořníkův	námořníkova	námořníkovo	námořníkovi	námořníkovy	námořníkovy	námořníkova
lokál	námořníkově / námořníkovu	námořníkově / námořníkovu	námořníkově	námořníkově / námořníkovu	námořníkových	námořníkových	námořníkových	námořníkových
instrumentál	námořníkovým	námořníkovým	námořníkovou	námořníkovým	námořníkovými	námořníkovými	námořníkovými	námořníkovými

význam

1. náležící námořníkovi