odškloudnout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔtʃklɔʊ̯dnɔʊ̯t]

dělení

• od-škloud-nout

etymologie

Přes staročeské otšklúdnúti (sě) z předpokládaného praslovanského *otъsklǫdnǫti (sę).

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	odškloudnu	odškloudneš	odškloudne	odškloudneme	odškloudnete	odškloudnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	odškloudni	odškloudněme	odškloudněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	odškloudl	odškloudla	odškloudlo	odškloudli	odškloudly	odškloudla
trpné	odškloudnut	odškloudnuta	odškloudnuto	odškloudnuti	odškloudnuty	odškloudnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	odškloudnuv	odškloudnuvši	odškloudnuvše

význam

1. (nářečně) (odškloudnout + dativ / odškloudnout od + genitiv) opustit někoho, stát se nevěrným
   • Tedy co tu hořekuješ, mladinká? Chtěl ti snad odškloudnout hoch?

související

• odškloubnout