okořenit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔkɔr̝ɛɲɪt]

dělení

• oko-ře-nit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	okořením	okořeníš	okoření	okořeníme	okořeníte	okoření

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	okořeň	okořeňme	okořeňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	okořenil	okořenila	okořenilo	okořenili	okořenily	okořenila
trpné	okořeněn	okořeněna	okořeněno	okořeněni	okořeněny	okořeněna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	okořeniv	okořenivši	okořenivše

význam

1. změnit, zvýraznit chuť jídla pomocí koření
   • Omyl nejspíše způsobil otravu sedmičlenné rodiny při obědě na Boží hod ve Vratimově u Ostravy. Seniorka totiž pečenou kachnu zřejmě omylem „okořenila“ drogou.

překlady

1. kořením zvýraznit chuť pokrmu

   • angličtina: spice, season
   • finština: maustaa
   • francouzština: assaisonner
   • němčina: würzen
   • ruština: приправить

synonyma

1. dochutit

související

• kořenit
• okořeněný
• koření
• okořenivší