olbřím
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɔlbr̝iːm]
dělení
[editovat]- ol-břím
etymologie
[editovat]Převzato za obrození z polského olbrzym, které má stejný původ jako běžné české obr: pochází zřejmě od jména kočovných Avarů.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | olbřím | olbřímové |
| genitiv | olbříma | olbřímů |
| dativ | olbřímu / olbřímovi | olbřímům |
| akuzativ | olbříma | olbřímy |
| vokativ | olbříme | olbřímové |
| lokál | olbřímu / olbřímovi | olbřímech |
| instrumentál | olbřímem | olbřímy |
význam
[editovat]- (knižně) obr
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „olbřím“, s. 470.
- ↑ Václav Bolemír Nebeský: Protichůdci
- ↑ Karel Kučera: Básně Karla Kučery. V Praze : J. Otto, 1883. s. 88
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2021-08-21]. Heslo olbřím.