omluva

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔmlʊva]

dělení

• omlu-va

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	omluva	omluvy
genitiv	omluvy	omluv
dativ	omluvě	omluvám
akuzativ	omluvu	omluvy
vokativ	omluvo	omluvy
lokál	omluvě	omluvách
instrumentál	omluvou	omluvami

význam

1. sdělení vyjadřující lítost nad vykonaným činem
   • Za to, co jsem ti provedl včera, ti dlužím omluvu.
2. tvrzení vysvětlující důvody předchozího jednání se špatnými důsledky
   • To, že se rozbilo vaše auto, není žádná omluva. Měl jste přijet autobusem.

překlady

1. vyjádření lítosti

   • angličtina: excuse
   • francouzština: excuse ž
   • italština: scusa ž
   • němčina: Entschuldigung ž
   • ruština: извинение s
   • slovenština: omluva ž
2. —

související

• omluvit
• omluvit se
• omluvný
• omluvně

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2011-02-24]. Heslo omluva.