Přeskočit na obsah

onomaziologický

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ɔnɔmazɪɔlɔgɪt͡skiː]

dělení

[editovat]
  • ono-ma-zio-lo-gic-ký

přídavné jméno

[editovat]
  • tvrdé

skloňování

[editovat]
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ onomaziologický onomaziologický onomaziologická onomaziologické onomaziologičtí onomaziologické onomaziologické onomaziologická
genitiv onomaziologického onomaziologického onomaziologické onomaziologického onomaziologických onomaziologických onomaziologických onomaziologických
dativ onomaziologickému onomaziologickému onomaziologické onomaziologickému onomaziologickým onomaziologickým onomaziologickým onomaziologickým
akuzativ onomaziologického onomaziologický onomaziologickou onomaziologické onomaziologické onomaziologické onomaziologické onomaziologická
vokativ onomaziologický onomaziologický onomaziologická onomaziologické onomaziologičtí onomaziologické onomaziologické onomaziologická
lokál onomaziologickém onomaziologickém onomaziologické onomaziologickém onomaziologických onomaziologických onomaziologických onomaziologických
instrumentál onomaziologickým onomaziologickým onomaziologickou onomaziologickým onomaziologickými onomaziologickými onomaziologickými onomaziologickými

význam

[editovat]
  1. (v jazykovědě) související se onomaziologií
  2. (v jazykovědě) související s pojmenováním, resp. pojmenováváním
    • Sémaziologický postup převažuje při zkoumání otázek spojených s významem slov, onomaziologickým postupem zkoumáme formy a způsoby pojmenování.[1]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha : Státní pedagogické nakladatelství n.p., 1980. S. 7.