oportere

latina

výslovnost

• IPA: [ʔɔpɔrˈtɛːrɛ] (církevní středověká)

sloveso

• neosobní - používá se výhradně ve 3.osobě singuláru
• 2.konjugace — (E-kmeny)
• tranzitivní

význam

1. (oportere + akuz. osoby + inf.) být (po)třeba, muset
   • Nōn mē oportēbat tibi argentum reddĕre – Neměl jsem ti ty peníze vracet/dávat.
   • Oportet nōs patriam amāre et dēfendĕre. – Musíme milovat a bránit otčinu.

synonyma

1. opus esse

přísloví, rčení a pořekadla

• Nōn oportet equī dentēs inspicĕre dōnātī.

související

• vertere
• opus
• opportunus
• opportunitas