opukový

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔpʊkɔviː]

dělení

• opu-ko-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	opukový	opukový	opuková	opukové	opukoví	opukové	opukové	opuková
genitiv	opukového	opukového	opukové	opukového	opukových	opukových	opukových	opukových
dativ	opukovému	opukovému	opukové	opukovému	opukovým	opukovým	opukovým	opukovým
akuzativ	opukového	opukový	opukovou	opukové	opukové	opukové	opukové	opuková
vokativ	opukový	opukový	opuková	opukové	opukoví	opukové	opukové	opuková
lokál	opukovém	opukovém	opukové	opukovém	opukových	opukových	opukových	opukových
instrumentál	opukovým	opukovým	opukovou	opukovým	opukovými	opukovými	opukovými	opukovými

význam

1. vztahující se k opuce
   • Bělavé pásmo opukové od Ronova táhne se ku Starkoči, v jehož kostelíčku dřímají páni Chotouchovští z Nebovid, tak jako dávno pochováni dávní držitelé Podhořan, páni Gerstdorfové, v Turkovicích, které nud pohořím pěkně se bělají.

překlady

1. • němčina: Pläner-