order

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

angličtina[editovat]

podstatné jméno[editovat]

výslovnost[editovat]

etymologie[editovat]

Ze starofrancouzského ordre (11. století), z dřívějšího ordene, z latinského ordinem (nominativ ordo) – „řada, uspořádání“, původně „řada vláken v tkalcovském stavu“.

skloňování[editovat]

pád \ číslo singulár plurál
nominativ order orders

význam[editovat]

  1. pořadí, uspořádání
  2. pořádek
  3. příkaz, rozkaz, směrnice, pravidlo
  4. objednávka, zakázka
  5. řád (náboženský, společenský)
  6. řád (vyznamenání)
  7. (v biologii) řád, taxonomická skupina pod třídou a nad čeledí
  8. (v matematice) řád (velikost) grupy, řád prvku (délka posloupnosti tvořené mocněním tohoto prvku do doby, než je výsledkem jednotkový prvek)
  9. (v matematice) stupeň polynomu (nejvyšší mocnina), stupeň diferenciální rovnice (nejvyšší derivace)
  10. (v matematice) (v teorii grafů) stupeň vrcholu (počet hran vstupujících či vystupujících z/do vrcholu)
  11. (v elektrotechnice) řád (stupeň polynomu určujícího funkci elektronického prvku)
    • a 3-stage cascade of a 2nd-order bandpass Butterworth filter
  12. (v chemii) řád reakce

sloveso[editovat]

časování[editovat]

kategorie tvar
infinitiv order
3. osoba orders
préteritum ordered
perfektum ordered
vid průběhový ordering

význam[editovat]

  1. uspořádat, seřadit
  2. rozkázat, přikázat
  3. objednat (si)

související[editovat]