osvědčený

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔsvjɛtt͡ʃɛniː]

dělení

• osvěd-če-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

Číslo	singulár				plurál
Rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	osvědčený	osvědčený	osvědčená	osvědčené	osvědčení	osvědčené	osvědčené	osvědčená
genitiv	osvědčeného	osvědčeného	osvědčené	osvědčeného	osvědčených	osvědčených	osvědčených	osvědčených
dativ	osvědčenému	osvědčenému	osvědčené	osvědčenému	osvědčeným	osvědčeným	osvědčeným	osvědčeným
akuzativ	osvědčeného	osvědčený	osvědčenou	osvědčené	osvědčené	osvědčené	osvědčené	osvědčená
vokativ	osvědčený	osvědčený	osvědčená	osvědčené	osvědčení	osvědčené	osvědčené	osvědčená
lokál	osvědčeném	osvědčeném	osvědčené	osvědčeném	osvědčených	osvědčených	osvědčených	osvědčených
instrumentál	osvědčeným	osvědčeným	osvědčenou	osvědčeným	osvědčenými	osvědčenými	osvědčenými	osvědčenými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	osvědčený
komparativ	osvědčenější
superlativ	nejosvědčenější

význam

1. takový, jenž se osvědčil

překlady

1. vyzkoušený

   • angličtina: certified
   • francouzština: attesté
   • němčina: überprüft
   • švédština: grön

synonyma

• vyzkoušený, spolehlivý

související

• osvědčení

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-10-10]. Heslo osvědčený.