osvědčit se

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔsvjɛtt͡ʃɪt sɛ]

dělení

• osvěd-čit se

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	osvědčím se	osvědčíš se	osvědčí se	osvědčíme se	osvědčíte se	osvědčí se

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	osvědč se / osvědči se	osvědčme se / osvědčeme se	osvědčte se / osvědčete se

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	osvědčil se	osvědčila se	osvědčilo se	osvědčili se	osvědčily se	osvědčila se

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	osvědčiv se	osvědčivši se	osvědčivše se

význam

1. prokázat svoje dobré vlastnosti

související

• osvědčený
• osvědčení
• osvědčit
• svědčit

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-10-10]. Heslo osvědčit.