outrecuidant

francouzština

výslovnost

• IPA: [u.tʁə.kɥi.dɑ̃]

etymologie

Z příčestí přítomného činného slovesa outrecuider, vlastně tedy pohrdající.

přídavné jméno

skloňování

rod \ číslo	jednotné	množné
mužský	outrecuidant	outrecuidants
ženský	outrecuidante	outrecuidantes

význam

1. zpupný, domýšlivý, nadutý
   • Cette sympathie, je crois que je la mérite un peu; et je crois qu'il n'est pas trop outrecuidant de le penser et de le dire..

synonyma

1. arrogant, prétentieux

související

• outrecuidance
• outrecuider
• cuidant

sloveso

význam

1. příčestí přítomné slovesa outrecuider