ouvir

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

portugalština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [oʊ̯ˈviɾ]

etymologie

[editovat]

Přes staroportugalské * ouvyr, oyr z latinského audīre. Srovnej např. francouzské ouïr či španělské oír.

sloveso

[editovat]
  • pravidelné
  • tranzitivní

časování

[editovat]
kategorie tvar
infinitiv ouvir
průběhový čas ouvindo
příčestí minulé ouvido


způsob oznamovací
jednotné množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ouço ouves ouve ouvimos ouvis ouvem
souminulý čas ouvia ouvias ouvia ouvíamos ouvíeis ouviam
minulý čas dokonavý ouvi ouviste ouviu ouvimos ouvisteis ouviram
budoucí čas ouvirei ouvirás ouvirá ouviremos ouvireis ouvirão
podmiňovací ouviria ouvirias ouviria ouviríamos ouviríeis ouviriam


způsob spojovací
jednotné množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ouça ouças ouça ouçamos ouçais ouçam
souminulý čas (ra) ouvira ouviras ouvira ouviéramos ouvirais ouviran
souminulý čas (se) ouvisse ouvisses ouvisse ouvíssemos ouvísseis ouvissem
budoucí čas ouvire ouvires ouvire ouviéremos ouvireis ouviren


způsob rozkazovací
jednotné množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
kladný ouve ouça ouçamos ouçais ouçam
záporný não ouças não ouça não ouçamos não ouçáis não ouçam

význam

[editovat]
  1. slyšet
    • O quê? Não ouço bem. Há aqui muito barulho. – Cože? Neslyším dobře, je tu moc hluku.
    • No barco, durante a viagem, conheci um homem interessantíssimo, de quem o teu avô até agora não quer nem ouvir. – Na lodi během cesty jsem se seznámila s velmi zajímavým mužem, o kterém tvůj dědeček ještě dodnes nechce ani slyšet.[1]
  2. poslouchat, uposlechnout
  3. poslechnout si, poslouchat

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Jaroslava Jindrová, Ludmila Mlýnková, Eva Schalková: Portugalština, Praha 2001, ISBN 80-85927-94-2, str. 215