polštinou

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔlʃcɪnɔʊ̯]

dělení

• pol-šti-nou

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. instrumentál jednotného čísla substantiva polština
   • Konečně se přiblížila hodina „H“. Evka pohání Zošu, se kterou se domlouvá čistou, nezředěnou češtinou, zatímco já přízemní, a především chatrnou polštinou, kterou jsem kdysi pochytil od polských kápů v Osvětimi a potom ji vylepšil díky svým polským pacientům.