polština

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔlʃcɪna]

dělení

• pol-šti-na

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	polština	polštiny
genitiv	polštiny	polštin
dativ	polštině	polštinám
akuzativ	polštinu	polštiny
vokativ	polštino	polštiny
lokál	polštině	polštinách
instrumentál	polštinou	polštinami

význam

1. slovanský jazyk používaný na území Polska
   • Tak na př. teď v Kyjevě ruština, maloruština a polština tak se pomíchaly, že se tam mluví řeč, kozel ví, jaká.

překlady

1. jazyk

   • angličtina: Polish
   • finština: puola
   • francouzština: polonais m
   • hornolužická srbština: pólšćina ž
   • italština: polacco m
   • lucemburština: Polnesch s
   • němčina: Polnisch s
   • polština: polski m, język polski m, polszczyzna m
   • řečtina: πολωνικά, πολωνέζικα

externí odkazy

• Článek Polština ve Wikipedii