pravdomluvný

čeština

výslovnost

• IPA: [pravdɔmlʊvniː]

dělení

• prav-do-mluv-ný

přídavné jméno

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	pravdomluvný	pravdomluvný	pravdomluvná	pravdomluvné	pravdomluvní	pravdomluvné	pravdomluvné	pravdomluvná
genitiv	pravdomluvného	pravdomluvného	pravdomluvné	pravdomluvného	pravdomluvných	pravdomluvných	pravdomluvných	pravdomluvných
dativ	pravdomluvnému	pravdomluvnému	pravdomluvné	pravdomluvnému	pravdomluvným	pravdomluvným	pravdomluvným	pravdomluvným
akuzativ	pravdomluvného	pravdomluvný	pravdomluvnou	pravdomluvné	pravdomluvné	pravdomluvné	pravdomluvné	pravdomluvná
vokativ	pravdomluvný	pravdomluvný	pravdomluvná	pravdomluvné	pravdomluvní	pravdomluvné	pravdomluvné	pravdomluvná
lokál	pravdomluvném	pravdomluvném	pravdomluvné	pravdomluvném	pravdomluvných	pravdomluvných	pravdomluvných	pravdomluvných
instrumentál	pravdomluvným	pravdomluvným	pravdomluvnou	pravdomluvným	pravdomluvnými	pravdomluvnými	pravdomluvnými	pravdomluvnými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	pravdomluvný
komparativ	pravdomluvnější
superlativ	nejpravdomluvnější

význam

1. mající ve zvyku vypovídat pravdu
   • Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě, křivopřísežník podvádí.

překlady

1. • latina: veridicus
   • slovenština: pravdovravný

antonyma

1. prolhaný, lživý

související

• pravdomluvnost