probus

latina

výslovnost

• IPA: [prɔbʊs]

etymologie

Přes praitalické *proβwos z předpokl. praindoevropského *pro-bʰH-wó-s, které od základu *bʰuH- („být, jsoucí“) předponou/příslovcem *pro-. Srovnej sanskrtské प्रभु, ale také např. latinské superbus, dubius; dále pak i mj. anglické approve, probable, reprobatory, prove či ruské про́ба.

přídavné jméno

• 1. a 2. deklinace

skloňování

Číslo	singulár			plurál
Rod	mužský	ženský	střední	mužský	ženský	střední
nominativ	probus	proba	probum	probī	probae	proba
genitiv	probī	probae	probī	probōrum	probārum	probōrum
dativ	probō	probae	probō	probīs	probīs	probīs
akuzativ	probum	probam	probum	probōs	probās	proba
vokativ	probe	proba	probum	probī	probae	proba
ablativ	probō	probā	probō	probīs	probīs	probīs

význam

1. řádný, obstojný, schopný, dobrý, použitelný
2. čestný, poctivý, mravný

související

• probāre
• probitās
• improbus
• probabiliter
• probabilis
• reprobāre
• probatio
• approbare, approbatio
• probē