prznit

čeština

Ze staročeského *przdniti, které souvisí se slovinským dialektovým brzniť („hudlařit“) a snad i s ruským брызгать („cákat, stříkat“).^[1]

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	przním	przníš	przní	przníme	przníte	przní

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	przni	przněme	przněte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	przně	przníc	przníce

(archaicky, knižně) hanobit, zneucťovat, (většinou násilně) zbavovat panenství pohlavním stykem mimo manželský svazek
- „Když je to v novinách,“ zakvílela Máry. „Ježíšmarjá, já nebudu sloužit, kde se vraždí a przní!“^[2]
- Tak se totiž ve středověku popravovali zločinci, kteří znásilňovali ženy a prznili panny.^[3]
kazit, znešvařovat
- Však já pravil sobě: Neopustím hory ty, jež otců stíní prach, a, by zpupný, nevěřící vrah bez trestu je prznil, nedopustím.^[4]
- Jsou příklady v dějinách, že „osvícenci“, ateisté a perverzně založení rozumáři konávali a místy dosud konají takzvané černé mše, při nichž bývá způsobem blíže neoznačitelným przněno svaté náboženství a rouhavě, nestoudně, ano i nenáležitě smýkány kalem svaté nauky a obřady.^[2]

↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prznit“, s. 511.
↑ ^2,0 ^2,1 Karel Čapek: Skandální aféra Josefa Holouška
↑ Doktor Guillotine nebyl první, magazin 2000.cz
↑ Svatopluk Čech: Čerkes

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-08-19]. Heslo prznit.