psotník
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [psɔtɲiːk]
etymologie
[editovat]Od slova psota, jímž se označovaly můry. Ty byly považovány za zlé duchy a původce choroby.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | psotník | psotníky |
| genitiv | psotníku | psotníků |
| dativ | psotníku | psotníkům |
| akuzativ | psotník | psotníky |
| vokativ | psotníku | psotníky |
| lokál | psotníku | psotnících |
| instrumentál | psotníkem | psotníky |
význam
[editovat]- (zastarale) dětská nemoc – křeče spojené s bezvědomím, někdy vedoucí až ke smrti
- Mezi nás mladé chodil také Dr. Podlipský, jejž jako lékaře ptal jsem se jednou, není-li to nejslabší stupeň psotníku, když nemluvně ze spaní se usmívá, při tom však také tvářičkami poškubuje, jakoby mělo v nich malé křeče.[2]
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Neslovesné věty v češtině : Studie o tvoření výrazů expresivních. Naše řeč, 1930, roč. 14, čís. 9–10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Josef Richard Vilímek st.: Ze zašlých dob
- ↑ STREJČEK, Ferdinand. Fras, frasně. Naše řeč, 1926, roč. 42, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
externí odkazy
[editovat]
Článek Psotník ve Wikipedii
