punc

Možná hledáte punč.

čeština

výslovnost

• IPA: [pʊnt͡s]

dělení

• punc

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	punc	punce / puncy
genitiv	puncu / punce	punců
dativ	punci / puncu	puncům
akuzativ	punc	puncy / punce
vokativ	punci	puncy / punce
lokál	puncu / punci	puncech / puncích
instrumentál	puncem	punci / puncy

význam

1. značka pravosti na předmětech z drahého kovu
2. (expresivně) nezaměnitelný rys, charakteristická známka
   • Kniha si díky specifickému způsobu konzumace zachovává punc tajemnosti, konfidence, soukromého dialogu mezi autorem a čtenářem. Čtenář podléhá dojmu, že narážek, skrytých významů a odkazů na věci, které zaručeně zažil jenom on, si nikdo jiný nepovšimnul. Jako by kniha byla psaná jenom pro něj.

překlady

1. oficiální značka na prstenu

   • angličtina: hallmark
   • francouzština: poinçon m
   • němčina: Punze ž
   • ruština: клеймо s
2. jedinečný rys, nezaměnitelná charakteristika

   • angličtina: hallmark
   • francouzština: signe de fabrique m
   • němčina: Kennzeichen
   • ruština: признак m

související

• puncovní
• puncovaný
• puncovnictví