retovat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [rɛtɔvat]

dělení

[editovat]
  • re-to-vat

etymologie

[editovat]

Z německého retten – zachránit, Rettung – záchrana.[1]

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé i dokonavé
  • tranzitivní

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas retuji retuješ retuje retujeme retujete retují
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
retuj retujme retujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné retoval retovala retovalo retovali retovaly retovala
trpné retován retována retováno retováni retovány retována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný retuje retujíc retujíce
minulý retovav retovavši retovavše

význam

[editovat]
  1. (archaicky) chránit, zachránit[1]
    • Musili jsme se dříve učiti česky mluviti a psáti, museli jsme bojovati za jednoho každého českého muže, museli jsme dříve v literárním životě bojovati za národnost a pak za svobodu, neboť jsou Němci rozložili tenata a polapili kraje české kulturou německou. Tu selskou chatru nechali mluviti ještě česky, než jazyk sobě oblomí v němčině, avšak ta obratná, ta poctivá, jazyk otců svých milující selka to byla, jenž nás retovala.[2]

poznámky

[editovat]
  1. 1,0 1,1 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-01-31]. Heslo retovati.
  2. Jan Erazim Sojka: Naši mužové, kapitola František Palacký