ropot
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈrɔ.pɔt]
dělení[editovat]
- ro-pot
etymologie[editovat]
Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české reptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).[1][2]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | ropot | ropoty |
| genitiv | ropotu | ropotů |
| dativ | ropotu | ropotům |
| akuzativ | ropot | ropoty |
| vokativ | ropote | ropoty |
| lokál | ropotu | ropotech |
| instrumentál | ropotem | ropoty |
význam[editovat]
- (knižně) dunivý, řinčivý hluk
- (knižně) temný zvuk hlasů, reptavé bručení (zpravidla na znamení odporu)
- (knižně) chrčivý zvuk před smrtí
synonyma[editovat]
- (neutrálně) lomoz, rachot, hřmot, rámus, (zřídka) repot
- (zřídka) ropotění, (řidčeji) repot, (neutrálně) reptání
- (zřídka) ropotění, (neutrálně) chroptění, chropot,
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ FASMER, Maks. Этимологический онлайн-словарь русского языка. The Tower of Babel (starling.rinet.ru), [cit. 2022-01-02]. Heslo ропот. (rusky)
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „reptat“, s. 564.