Hodiny, staré dřevěnky, už druhý den ukazují pořád jednu hodinu, ručičky se nehýbají, závaží se neposunulo za čtyřiadvacet hodin ani o píď níž, dřevěná kolečka nedrkotají…[1]
Naše letité jistoty, že Spojené státy a Izrael jsou sice nedokonalé země, ale dá se na ně principálně spolehnout, jsou momentálně pryč. Zůstanou i nadále důležitými spojenci, přáteli, ale ručička společného kompasu se zmateně chvěje. Přitom obě země představovaly pilíře naší orientace ve světě, proto je tak těžké najít shodu v interpretaci, co se vlastně děje, přijmout větší komplikovanost světa.[2]
