samočinný

čeština

výslovnost

• IPA: [samɔt͡ʃɪnniː]

dělení

• sa-mo-čin-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	samočinný	samočinný	samočinná	samočinné	samočinní	samočinné	samočinné	samočinná
genitiv	samočinného	samočinného	samočinné	samočinného	samočinných	samočinných	samočinných	samočinných
dativ	samočinnému	samočinnému	samočinné	samočinnému	samočinným	samočinným	samočinným	samočinným
akuzativ	samočinného	samočinný	samočinnou	samočinné	samočinné	samočinné	samočinné	samočinná
vokativ	samočinný	samočinný	samočinná	samočinné	samočinní	samočinné	samočinné	samočinná
lokál	samočinném	samočinném	samočinné	samočinném	samočinných	samočinných	samočinných	samočinných
instrumentál	samočinným	samočinným	samočinnou	samočinným	samočinnými	samočinnými	samočinnými	samočinnými

význam

1. fungující nebo aktivní bez současného vnějšího zásahu (osob)

synonyma

1. automatický

související

• samočinně
• samočinnost