skrik

švédština

výslovnost

• IPA: [skriːk]
•  skrik^{? • info}
• 1. intonace

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	skrik	skriket	skrik	skriken
genitiv	skriks	skrikets	skriks	skrikens

význam

1. křik, jekot, vřískot
2. výkřik
3. skřek

sloveso

význam

1. imprativ slovesa skrika (křičet)