křičet

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • kři-čet

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé
  • intranzitivní

varianty

[editovat]

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas křičím křičíš křičí křičíme křičíte křičí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
křič křičme křičte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné křičel křičela křičelo křičeli křičely křičela
trpné křičen křičena křičeno křičeni křičeny křičena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný křiče křičíc křičíce

význam

[editovat]
  1. vydávat velmi silný hlas
    • Nebylo jasné, co se stalo, protože jeden přes druhého křičeli.
    • Znovu připomínám, papežovi je osmdesát jedna roků, zjevně si však zachoval mladost a sám křičí, nenechává se umlčet ani vlastní církví, ani okolním světem, nezůstává zticha, svou velefunkcí, světovou rolí „Jeho Svatosti“, se nenechal zkorumpovat, lapit do pasti.[1]

překlady

[editovat]
  1. vydávat velmi silný hlas

synonyma

[editovat]
  1. hulákat, bafat

antonyma

[editovat]
  1. šeptat

související

[editovat]

poznámky

[editovat]