křičet

čeština

výslovnost

• IPA: [kr̝̊ɪt͡ʃɛt]
•  křičet^{? • info}

dělení

• kři-čet

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní nebo tranzitivní

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	křičím	křičíme
2.	křičíš	křičíte
3.	křičí	křičí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	křičme
2.	křič	křičte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	křičel	křičeli
mužský neživotný		křičely
ženský	křičela
střední	křičelo	křičela

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	křičen	křičeni
mužský neživotný		křičeny
ženský	křičena
střední	křičeno	křičena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	křiče	křičíce
ženský	křičíc
střední

význam

1. vydávat velmi silný hlas
   • Nebylo jasné, co se stalo, protože jeden přes druhého křičeli.

překlady

vydávat velmi silný hlas

• angličtina: cry, yell, scream, shout
• finština: huutaa
• francouzština: crier, hurler
• italština: gridare
• latina: clamare
• litevština: šaukti
• němčina: schreien
• polština: płakać, krzyczeć
• slovenština: kričať

antonyma

1. šeptat

související

• zakřičet
• křik
• překřičet
• pokřik
• křikloun

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-09-17, [cit. 2011-06-17]. Heslo křičet.