slaucīju

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

lotyština

[editovat]

dělení

[editovat]
  • slau-cī-ju

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. první osoba čísla jednotného, času minulého, způsobu oznamovacího slovesa slaucīt (utřít, utírat, setřít, zametat, smést) - zametal jsem, utíral jsem