slaucīju

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

lotyština[editovat]

dělení[editovat]

  • slau-cī-ju

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. první osoba čísla jednotného, času minulého, způsobu oznamovacího slovesa slaucīt (utřít, utírat, setřít, zametat, smést) - zametal jsem, utíral jsem