slita

švédština

výslovnost

• IPA: [²sliːta]
•  slita^{? • info}

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	slita	slitas
přítomnost	sliter	slits, slites
préteritum	slet	slets
supinum	slitit	slitits
rozkazovací zp.	slit	slits

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	slitande
trpné	sliten	slitet	slitna

význam

1. strhnout, stáhnout, sedřít
2. nosit, obnosit
   • Jag har slitit ut skorna. – Obnosil jsem boty.
3. dřít (tvrdě pracovat)