slovíčkařit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈslɔviːtʃkar̝ɪt]

dělení

• slo-víč-ka-řit

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	slovíčkařím	slovíčkaříš	slovíčkaří	slovíčkaříme	slovíčkaříte	slovíčkaří

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	slovíčkař	slovíčkařme	slovíčkařte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	slovíčkařil	slovíčkařila	slovíčkařilo	slovíčkařili	slovíčkařily	slovíčkařila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	slovíčkaře	slovíčkaříc	slovíčkaříce

význam

1. využívat v argumentaci drobné nepřesnosti v oponentově vyjadřování či popisu skutečnosti

synonyma

1. chytat za slovo, hnidopišit, bazírovat (na slovíčkách), být hnidopich

související

• slovíčkaření
• slovíčkářský
• slovíčko