sonson

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

švédština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Sloučením son a son.

podstatné jméno

[editovat]
  • rod společný

skloňování

[editovat]
Substantivum (i) singulár plurál
neurč. urč. neurč. urč.
nominativ sonson sonsonen sonsöner sonsönerna
genitiv sonsons sonsonens sonsöners sonsönernas

význam

[editovat]
  1. vnuk (syn syna, jiné je dotterson, syn dcery)

související

[editovat]