soukromník
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈsɔʊ̯krɔmɲiːk]
dělení[editovat]
- sou-krom-ník
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | soukromník | soukromníci |
genitiv | soukromníka | soukromníků |
dativ | soukromníkovi / soukromníku | soukromníkům |
akuzativ | soukromníka | soukromníky |
vokativ | soukromníku | soukromníci |
lokál | soukromníkovi / soukromníku | soukromnících |
instrumentál | soukromníkem | soukromníky |
význam[editovat]
- člověk žijící z hotových peněz nebo výnosů z nemovitostí apod.[1]
- (zastarale, řidčeji) člověk, který se nijak neúčastní veřejného života
překlady[editovat]
- člověk žijící z hotových peněz
- angličtina: annuitant, private entrepreneur, self-employed person
- francouzština: rentier m
- maďarština: járadékos
- němčina: Privatier m
- ruština: частник m
- řečtina: έχων ετήσιον εισόδημα m, αυτοαπασχολούμενος m, ιδιώτης επιχειρηματίας
- slovenština: súkromník m
- člověk žijící pouze soukromě, neveřejně
- francouzština: particulier m
- starořečtina: ἰδιώτης m
synonyma[editovat]
- (částečně) rentiér
- —
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „soukromník“, s. 402.