soukromník
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈsɔʊ̯krɔmɲiːk]
dělení
[editovat]- sou-krom-ník
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | soukromník | soukromníci |
| genitiv | soukromníka | soukromníků |
| dativ | soukromníkovi / soukromníku | soukromníkům |
| akuzativ | soukromníka | soukromníky |
| vokativ | soukromníku | soukromníci |
| lokál | soukromníkovi / soukromníku | soukromnících |
| instrumentál | soukromníkem | soukromníky |
význam
[editovat]- člověk žijící z hotových peněz nebo výnosů z nemovitostí apod.[1]
- (zastarale, řidčeji) člověk, který se nijak neúčastní veřejného života
překlady
[editovat]- člověk žijící z hotových peněz
- angličtina: annuitant, private entrepreneur, self-employed person
- francouzština: rentier m
- maďarština: járadékos
- němčina: Privatier m
- ruština: частник m
- řečtina: έχων ετήσιον εισόδημα m, αυτοαπασχολούμενος m, ιδιώτης επιχειρηματίας
- slovenština: súkromník m
- člověk žijící pouze soukromě, neveřejně
- francouzština: particulier m
- starořečtina: ἰδιώτης m
synonyma
[editovat]- (částečně) rentiér
- —
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „soukromník“, s. 402.