spalovač

čeština

výslovnost

• IPA: [spalɔvat͡ʃ]

dělení

• spa-lo-vač

podstatné jméno (1)

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	spalovač	spalovači
genitiv	spalovače	spalovačů
dativ	spalovači	spalovačům
akuzativ	spalovače	spalovače
vokativ	spalovači	spalovači
lokál	spalovači	spalovačích
instrumentál	spalovačem	spalovači

význam

1. člověk který něco spaluje
   • Živí se jako spalovač odpadků.
   • Pan Kopfrkingl byl vzorný spalovač mrtvol.

podstatné jméno (2)

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	spalovač	spalovače
genitiv	spalovače	spalovačů
dativ	spalovači	spalovačům
akuzativ	spalovač	spalovače
vokativ	spalovači	spalovače
lokál	spalovači	spalovačích
instrumentál	spalovačem	spalovači

význam

1. přístroj, který něco spaluje
   • Pražský inženýr Karel Schleyder sestrojil úsporný spalovač kouře.

související

• spalovat
• spalovací
• spalující