spolustolovník
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈspɔ.lʊ.stɔ.lɔ.vɲiːk]
dělení
[editovat]- spo-lu-sto-lov-ník
etymologie
[editovat]Složenina ze spolu- a stolovník.
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | spolustolovník | stolovníci |
| genitiv | spolustolovníka | spolustolovníků |
| dativ | spolustolovníkovi / spolustolovníku | spolustolovníkům |
| akuzativ | spolustolovníka | spolustolovníky |
| vokativ | spolustolovníku | stolovníci |
| lokál | spolustolovníkovi / spolustolovníku | stolovnících |
| instrumentál | spolustolovníkem | spolustolovníky |
význam
[editovat]- ten, kdo společně s někým stoluje u stejného stolu
- Tahleta hospoda je vždy plná, proto jsem si přisedl k mladšímu rozložitému chlapíkovi. (...) Můj spolustolovník stále přepočítával a kombinoval: „Pětačtyřicet tisíc tuzáků je, pane, velkej balík. Za ten jsou dva pěkný kočáry. Na ten já musím makat sedm let...(...)“[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ VANĚČEK, František. Deník chartisty aneb Stalo se v kraji zvykem. 1. vyd. Praha : Primus, 1990. 133 s. ISBN 80-900078-0-5. S. 13-14.