kdo

čeština

výslovnost

• IPA: [gdɔ],  kdo^{? • info}

dělení

• kdo

zájmeno

• tázací
• vztažné
• neurčité

skloňování

pád	tvar
nominativ	kdo
genitiv	koho
dativ	komu
akuzativ	koho
vokativ	kdo
lokál	kom
instrumentál	kým

význam

1. (tázací) vyjadřuje otázku na osobu původce děje
   • Kdo tě líbá, když ne já, kdo tě hlídá, když ne já? Okno v přízemí je zavřené i dnes.
2. (vztažné) připojuje vztažnou vedlejší větu
   • Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
3. (neurčité) někdo, kdokoliv

překlady

1. otázka na původce

   • angličtina: who
   • arabština: من
   • čínština: 誰, 何人
   • finština: kuka
   • francouzština: qui
   • hebrejština: מִי
   • chorvatština: tko
   • italština: qui
   • japonština: 誰, だれ
   • kašubština: chto
   • latina: quis
   • litevština: kas
   • lotyština: kas
   • němčina: wer
   • polština: kto
   • romština: ko
   • ruština: кто
   • řečtina: ποιος
   • slovenština: kto
   • srbština (cyrilice): ко
   • staroslověnština: къто
   • španělština: quién
   • švédština: vem
   • turečtina: kim
   • žemaitština: kas
2. vztažné

   • španělština: quien
3. —

synonyma

1. (zastarale) kdož, kdožpak; (archaicky) ktož
2. —
3. —

související

• kdekdo
• leckdo
• ledaskdo
• kdopak
• kdosi
• někdo
• nikdo
• kdokoliv
• kdokoli

fráze a idiomy

• kdo s koho

přísloví, rčení a pořekadla

• Kdo se bojí, nesmí do lesa.
• Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
• Kdo chce psa bíti, hůl si najde.
• Kdo šetří, má za tři.
• Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem.
• Jak si kdo ustele, tak si i lehne.
• Kdo lže, ten krade.
• Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi.
• Kdo dřív přijde, ten dřív mele.
• Kdo v slunci chodí, stín ho následuje.
• Kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách.