střídník

čeština

výslovnost

• IPA: [str̝̊iːdɲiːk]

dělení

• stříd-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	střídník	střídníci
genitiv	střídníka	střídníků
dativ	střídníku / střídníkovi	střídníkům
akuzativ	střídníka	střídníky
vokativ	střídníku	střídníci
lokál	střídníku / střídníkovi	střídnících
instrumentál	střídníkem	střídníky

význam

1. (zastarale, církevní) zástupce biskupa nebo faráře, vikář
   • Počet kněžstva rozmnožil se tím tak náramně (…); při každém kostele farním, kde nyní zastane službu farář se dvěma střídníky, bývalo 10, 20 i více kněží.