střídník
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [str̝̊iːdɲiːk]
dělení
[editovat]- stříd-ník
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | střídník | střídníci |
| genitiv | střídníka | střídníků |
| dativ | střídníku / střídníkovi | střídníkům |
| akuzativ | střídníka | střídníky |
| vokativ | střídníku | střídníci |
| lokál | střídníku / střídníkovi | střídnících |
| instrumentál | střídníkem | střídníky |
význam
[editovat]- (zastarale, církevní) zástupce biskupa nebo faráře, vikář
- Počet kněžstva rozmnožil se tím tak náramně (…); při každém kostele farním, kde nyní zastane službu farář se dvěma střídníky, bývalo 10, 20 i více kněží.[1]
poznámky
[editovat]- ↑ TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 52. Jan Hus. Rozepře o spisy Wiklefovy až do koncilia Pisanského, s. 175–181.