starořečtina

čeština

výslovnost

• IPA: [starɔr̝ɛt͡ʃcɪna]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	starořečtina	starořečtiny
genitiv	starořečtiny	starořečtin
dativ	starořečtině	starořečtinám
akuzativ	starořečtinu	starořečtiny
vokativ	starořečtino	starořečtiny
lokál	starořečtině	starořečtinách
instrumentál	starořečtinou	starořečtinami

význam

1. mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny
   • Ze starořečtiny a z latiny pochází značná část mezinárodního odborného biologického a lékařského názvosloví, tyto jazyky však pronikly výrazně i do světa techniky - lze je tak považovat za společné dědictví evropských národů.

překlady

1. mrtvý jazyk

   • angličtina: Ancient Greek
   • francouzština: grec ancien m
   • němčina: Altgriechisch s
   • nizozemština: Oudgrieks
   • ruština: древнегреческий m
   • řečtina: αρχαία ελληνικά s
   • španělština: griego antiguo m

související

• starořečtinář
• starořecký
• řečtina