suspicere

Možná hledáte suscipere.

latina

výslovnost

• IPA: [susˈpi.ke.re] (klasická restituovaná)
• IPA: [sʊsˈpɪt͡sɛrɛ] (středoevropská)
• IPA: [suʃ.ˈʃːi.pe.re], [su.ˈɕi.pe.re] (vatikánská)

etymologie

Utvořeno přidáním předpony sub- ke slovesu specere.

sloveso

• smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
• tranzitivní
• "-e-" je zde krátké, prothetické

časování

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	suscipere	suspicī
Prézens sg.	1.	suspiciō	suspicior
	2.	suspicis	suspiceris
	3.	suscipit	suscipitur
Prézens pl.	1.	suscipimus	suscipimur
	2.	suscipitis	suscipiminī
	3.	suscipiunt	suscipiuntur
Imperativ sg.	2.	suscipe!	–
Imperativ pl..	2.	suscipite!	–
Imperfektum sg.	1.	suscipiēbam	suscipiēbar
	2.	suscipiēbās	suscipiēbāris
	3.	suscipiēbat	suscipiēbātur
Imperfektum pl.	1.	suscipiēbāmus	suscipiēbāmur
	2.	suscipiēbātis	suscipiēbāminī
	3.	suscipiēbant	suscipiēbantur
Futurum sg. (první)	1.	suscipiam	suscipiar
	2.	suscipiēs	suscipiēris
	3.	suscipiet	suscipiētur
Futurum pl. (první)	1.	suscipiēmus	suscipiēmur
	2.	suscipiētis	suscipiēminī
	3.	suscipient	suscipientur
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	susciperem	susciperer
	2.	susciperēs	susciperēris
	3.	suscipereret	susciperētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	susciperēmus	susciperēmur
	2.	susciperētis	susciperēminī
	3.	susciperent	susciperentur
Konjunktiv prézenta sg.	1.	suscipiam	suscipiar
	2.	suscipiās	suscipiāris
	3.	suscipiat	suscipiātur
Konjunktiv prézenta pl.	1.	suscipiāmus	suscipiāmur
	2.	suscipiātis	suscipiāminī
	3.	suscipiant	suscipiantur

význam

1. podezírat, podezřívat

související

• suspectus
• suspēxisse
• suspectiō
• perspicere
• respicere
• conspicere
• susceptare