suscipere

Možná hledáte suspicere.

latina

výslovnost

• IPA: [sukˈki.pe.re] (klasická restituovaná)
• IPA: [sʊkˈt͡sɪpɛrɛ] (středoevropská)
• IPA: [suʃ.ˈʃːi.pe.re], [su.ˈɕi.pe.re] (vatikánská)

etymologie

Utvořeno přidáním předpony sub- ke slovesu capere.

sloveso

• smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
• tranzitivní
• "-e-" je zde krátké, prothetické

časování

Čas	Osoba	Aktivum	Pasivum
Infinitiv	–	suscipere	suscipī
Prézens sg.	1.	suscipiō	suscipior
	2.	suscipis	susciperis
	3.	suscipit	suscipitur
Prézens pl.	1.	suscipimus	suscipimur
	2.	suscipitis	suscipiminī
	3.	suscipiunt	suscipiuntur
Imperativ sg.	2.	suscipe!	–
Imperativ pl..	2.	suscipite!	–
Imperfektum sg.	1.	suscipiēbam	suscipiēbar
	2.	suscipiēbās	suscipiēbāris
	3.	suscipiēbat	suscipiēbātur
Imperfektum pl.	1.	suscipiēbāmus	suscipiēbāmur
	2.	suscipiēbātis	suscipiēbāminī
	3.	suscipiēbant	suscipiēbantur
Futurum sg. (první)	1.	suscipiam	suscipiar
	2.	suscipiēs	suscipiēris
	3.	suscipiet	suscipiētur
Futurum pl. (první)	1.	suscipiēmus	suscipiēmur
	2.	suscipiētis	suscipiēminī
	3.	suscipient	suscipientur
Konjunktiv imperfekta sg.	1.	susciperem	susciperer
	2.	susciperēs	susciperēris
	3.	suscipereret	susciperētur
Konjunktiv imperfekta pl.	1.	susciperēmus	susciperēmur
	2.	susciperētis	susciperēminī
	3.	susciperent	susciperentur
Konjunktiv prézenta sg.	1.	suscipiam	suscipiar
	2.	suscipiās	suscipiāris
	3.	suscipiat	suscipiātur
Konjunktiv prézenta pl.	1.	suscipiāmus	suscipiāmur
	2.	suscipiātis	suscipiāminī
	3.	suscipiant	suscipiantur

význam

1. vzít na sebe, brát na sebe, přijmout

související

• susceptus
• suscēpisse
• susceptiō
• percipere
• recipere
• susceptibilis
• decipere
• concipere
• capere
• excipere
• susceptare
• incipere
• accipere