svěřence

čeština

výslovnost

• IPA: [svjɛr̝ɛnt͡sɛ]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

význam

1. genitiv čísla jednotného substantiva svěřenec
   • Vyučoval jsem jednoho primána a zamiloval se do jeho sestry. Jest obyčejem domácích učitelů, že se zamilují do sestry svého svěřence, někdy i do matky, ale tento případ jest řidšího druhu a stává se jenom v napínavých románech.
2. akuzativ čísla jednotného substantiva svěřenec
3. akuzativ čísla množného substantiva svěřenec
   • Pohnutlivé jsou venkovské uzlíčky, jež ty děti nedají z rukou snad ani v noci (neboť svět je zlý), jakož i venkovské klukovské kalhoty, ani krátké, ani dlouhé, ony slavné známé „kalhoty, ze kterých se roste“, a holčičky s myšími cůpky a deštníky nadživotně velkými, a pan učitel, který se ubírá vzadu s deštníkem a svrchníkem přes ruku a na každém rohu přepočítává své svěřence. Onehdy jedna chudák slečna učitelka div neplakala, když vysadila svůj výlet z dvojky u Národního divadla a napočítala tam najednou o tři holčičky víc.