tolerantní

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [tɔlɛrantɲiː]

dělení[editovat]

  • to-le-rant-ní

přídavné jméno[editovat]

  • měkké

skloňování[editovat]

Číslo singulár plurál
Rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní
genitiv tolerantního tolerantního tolerantní tolerantního tolerantních tolerantních tolerantních tolerantních
dativ tolerantnímu tolerantnímu tolerantní tolerantnímu tolerantním tolerantním tolerantním tolerantním
akuzativ tolerantního tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní
vokativ tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní tolerantní
lokál tolerantním tolerantním tolerantní tolerantním tolerantních tolerantních tolerantních tolerantních
instrumentál tolerantním tolerantním tolerantní tolerantním tolerantními tolerantními tolerantními tolerantními

stupňování[editovat]

stupeň tvar
pozitiv tolerantní
komparativ tolerantnější
superlativ nejtolerantnější

význam[editovat]

  1. (člověk) takový, který snadno toleruje nedostatky jiných osob
    • Nábožensky byl král na rozdíl od svého otce tolerantní, ale v národě zapustila nesnášenlivost již hluboko své kořeny.[1]

překlady[editovat]

  1. snášenlivý

synonyma[editovat]

  1. snášenlivý, benevolentní

antonyma[editovat]

  1. netolerantní

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-01-08]. Heslo tolerantní.
  1. Polsko. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1903. Dostupné: <s:Ottův slovník naučný/Polsko>. Díl 20, s. 132–163.