tyn

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte týn, Týn nebo tynn.

polština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

etymologie

[editovat]

Slovo se dochovalo v místním jménu Tyniec. Pochází ze staroslovanského tynъ (zeď), z něho také české týn, staroruské tynъ (plot, zeď), ruské тын (plot kůlový i pletený), chorvatské tin (stěna), slovinské tin (stěna, ohrada).[1]

Vzhledem k rodu slova a k počátečním t- nepochybně pochází staroslovanské tynъ z germánštiny, z maskulina *tūna-z. Z něho pochází také staronorské, staroanglické a starosaské tūn (z něho mj. anglické town), starohornoněmecké zūn a novohornoněmecké Zaun.[1]

Germánské *tūna-z je přejato z keltského dūnum, ale slovanské tynъ je přejato velmi záhy, ještě před změnou ū na y. Z jakého germánského jazyka nebo kdy přibližně není známo.[1]

Podle Bezlaje a Baudota slovo pochází z předindoevropského substrátu.[1]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužsko věcný

význam

[editovat]
  1. (archaicky) (staropolsky) zeď
  2. (archaicky) (staropolsky) plot

související

[editovat]

slezština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

zájmeno

[editovat]

význam

[editovat]
  1. ten

poznámky

[editovat]
  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „týn“, s. 664.