uřknout

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊr̝̊knɔʊ̯t]

dělení

• uřknout

sloveso

• dokonavé
• přechodné či nepřechodné

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	uřknu	uřkneš	uřkne	uřkneme	uřknete	uřknou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	uřkni	uřkněme	uřkněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	uřkl	uřkla	uřklo	uřkli	uřkly	uřkla
trpné	uřknut	uřknuta	uřknuto	uřknuti	uřknuty	uřknuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	uřknuv	uřknuvši	uřknuvše

význam

1. očarovat slovem

synonyma

1. uhranout, zaklít

související

• uřknutý