vänja

švédština

výslovnost

• IPA: [²vɛnːja]

etymologie

Přes staronorštinu z předpokládaného pragermánského *wanjaną. Takto příbuzné např. německým gewöhnen či anglickým wean.

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	vänja	vänjas
přítomnost	vänjer	vänjs, vänjes
préteritum	vande, vänjde	vandes, vänjdes
supinum	vant, vänjt	vants, vänjts
rozkazovací zp.	vänj	—

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	vänjande
trpné	vand, vänjd	vant, vänjt	vanda, vänjda

význam

1. obvykle vänja sig (zvratné): zvyknout (si), navyknout (si)
   • Jag har vant mig vid att leva enkelt. – Zvykl jsem si žít prostě.