výřečný

čeština

výslovnost

• IPA: [viːr̝ɛt͡ʃniː]

dělení

• vý-řeč-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	výřečný	výřečný	výřečná	výřečné	výřeční	výřečné	výřečné	výřečná
genitiv	výřečného	výřečného	výřečné	výřečného	výřečných	výřečných	výřečných	výřečných
dativ	výřečnému	výřečnému	výřečné	výřečnému	výřečným	výřečným	výřečným	výřečným
akuzativ	výřečného	výřečný	výřečnou	výřečné	výřečné	výřečné	výřečné	výřečná
vokativ	výřečný	výřečný	výřečná	výřečné	výřeční	výřečné	výřečné	výřečná
lokál	výřečném	výřečném	výřečné	výřečném	výřečných	výřečných	výřečných	výřečných
instrumentál	výřečným	výřečným	výřečnou	výřečným	výřečnými	výřečnými	výřečnými	výřečnými

význam

1. mající schopnost obratně, přesvědčivě, hbitě mluvit, vyjadřovat se

synonyma

1. výmluvný, (expresivně) ukecaný, (knižně) elokventní, řečný

související

• výřečně