vece
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [vɛt͡sɛ]
dělení
[editovat]- ve-ce
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
význam
[editovat]- dativ a lokál singuláru substantiva veka
- Na té vece se mi něco nezdá; možná není dost slaná.
sloveso
[editovat]etymologie
[editovat]Ustrnulý tvar 3. osoby jednotného čísla aoristu (minulého času) zaniklého slovesa veceti[1] (3. osoba duálu vecesta, plurálu vecechu).[2]
význam
[editovat]- (zastarale, knižně) pravil, řekl, praví, říká[1]
- Slon pravil: „Chci, aby to byla červená čepička.“ „Červená bude pánovi moc slušet,“ vece pan Jirsák.[3]
poznámky
[editovat]- ↑ 1,0 1,1 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-01-29]. Heslo vece.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha : Státní pedagogické nakladatelství / Ústav pro jazyk český, [cit. 2016-02-05]. Kapitola věcěch.
- ↑ POLÁČEK, Karel. Bylo nás pět