vitulus

latina

výslovnost

• IPA: [ˈwɪ.t̪ʊ.ɫ̪ʊs] (klasická restituovaná)
• IPA: [vɪ.tʊ.lʊs] (středoevropská, německá)
• IPA: [vi.tu.lus] (vatikánská)

etymologie

Z předpokládaného praindoevropského základu *wet-. Snad souvisí se starořeckým ἔταλον a Ἰταλός. Dále srovnej např. německé Widder či anglické wether — obojí ve významu skopec, vzdáleněji pak např. i litevské vẽtušas nebo české vetchý.

podstatné jméno

• rod mužský
• 2. deklinace (ō-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	vĭtulus	vĭtulī
genitiv	vĭtulī	vĭtulōrum
dativ	vĭtulō	vĭtulīs
akuzativ	vĭtulum	vitulōs
vokativ	vĭtulĕ	vitulī
ablativ	vĭtula	vĭtulīs

význam

1. mlad(ičk)ý býček, telátko můžského pohlaví

související

• vĭtula