vydít

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟiːt]

dělení

• vy-dít

sloveso (1)

• tranzitivní
• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vydím	vydíš	vydí	vydíme	vydíte	vydějí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyděj	vydějme	vydějte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyděl	vyděla	vydělo	vyděli	vyděly	vyděla
trpné	vyděn	vyděna	vyděno	vyděni	vyděny	vyděna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	vyděje	vydějíc	vydějíce
minulý	vyděv	vyděvše	vyděvši

význam

1. (zastarale, knižně) vyřknout, pronést

související

• dít

sloveso (2)

• tranzitivní
• dokonavé

význam

1. (zastarale) svléci