vyjmouce
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [vɪjmɔʊ̯t͡sɛ]
dělení
[editovat]- vy-jmou-ce
sloveso
[editovat]význam
[editovat]- (archaicky) přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa vyjmout
- (…) také zdá se, že kmen jeho zašel již i v dětech jeho, ana o potomcích jeho dalších, vyjmouce jediného Jaromírova syna, nikde více řeč není.[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Půtky o trůn mezi syny a synovci Vratislavovými, s. 247–279.